Ono nám to celé trochu zapadlo s Čapím hnízdem a vším okolo, ale rozhodně bychom neměli na onen dovětek zapomínat. Stát totiž opravdu není firma a trochu přeneseně – kraj také ne. A bez ohledu na to, co tvrdí ANO, ani řídit se tak nedá.

Nikomu nechci upírat zkušenosti z jeho oboru. Když za mnou ale přijde řidič se čtyřmi křížky praxe za volantem a bude tvrdit, že helikoptéru odpilotuje stejně, jako řídí náklaďák, tak s ním do kokpitu nesednu. Tady hrozí zřícení. A to za předpokladu, že se vůbec odlepíme od země.

Nepopírám přitom, že nějaké styčné body mezi krajem a firmou vidím. Ostatně, stejně jako u toho náklaďáku a helikoptéry.

Tak zaprvé, obojí by se mělo řídit pokud možno šetrně a zodpovědně. I proto letos počítá Jihomoravský kraj s vyrovnaným rozpočtem. To pan Babiš o státní kase, kterou má na povel, říct nemůže.

Chtěl jsem dodat zadruhé, ale celé srovnání, zdá se mi, už trochu hapruje. Žádné zadruhé nevidím. Nejspíš je to tím, že se kraj stará právě o agendy, kterých by se každá profit sledující firma rychle zbavila. A tady se už konečně dostáváme k těm slibovaným důvodům:

1. Nemocnice

Se zdravím se nesmí handlovat. Jsem rád, že krajské nemocnice teď hospodaří se ziskem, ale všechno mu podřídit určitě není správná cesta. Řešení firemního manažera je přitom nasnadě: okleštit rozsáhlou a nákladnou síť zdravotnických zařízení, zaměřit se jen na lukrativní obory a ty ztrátové nechat být. Paciente, pomož si sám, na tvé nemoci bohužel nevyděláme.

2. Sociální služby

Kraje se starají o sociální služby. Dobře proto chápeme, že stát je hlavně společenstvím lidí. A to nejen produktivních daňových poplatníků v nejlepším věku, ale i těch, které postihla těžká životní situace, nehoda nebo se třeba jen dostali do let. Zkrátka lidí, kteří potřebují a zasluhují si naši péči. Péči, která něco stojí, a odepsat ji jako neefektivní výdaj by bylo tak jednoduché.

3. Doprava

Lidé, kteří nežijí ve městech nebo u důležitých silničních tahů, nesmí být občany druhé kategorie. I oni mají právo dostat se tam, kam potřebují. Do práce, k lékaři, za zábavou. Autem i bez něj. Opravovat silnice II. a III. tříd přijde draho. Levné není ani vypravovat regionální vlaky a autobusy. Nesmíme nechat firmy vyzobat lukrativní linky a ztrátové nechat na kraji. Proto například usilujeme o koupi desítek nových vlakových jednotek do vlastnictví kraje, které nám umožní zajistit dopravní obslužnost, ale také kvalitní a pohodlné cestování pro všechny Jihomoravany.

A co vy, také si myslíte, že stát není firma?